Významní rodáci - Jaroslav Knittl

Tisk PDF
knitlKdo to byl P. Jaroslav Knittl? Dnes toto jméno už mnohým moc neřekne. Přesto si jistojistě tento vrchovinský rodák zaslouží zmínku. Zde si můžete přečíst výtažek z práce Pavla Sandnera.






Jaroslav Jindřich Knittl byl velmi pozoruhodná osobnost. Jeho život byl tvarován trojím posláním. Působil jako pedagog, kněz a vydavatel či organizátor společenského života. Už jako mladý se angažoval v práci s mládeží v rámci křesťanského dělnického hnutí mládeže JOC. Později působil, kvůli vládnoucímu režimu jen krátce, ve školství. Byl vynikajícím pedagogem, který dovedl zaujmout a osobně se věnovat svým žákům. Kněžské poslání Jaroslava Knittla se profilovalo v době, kdy nemohl působit oficiálně. Jako kněz však své vrozené a studiem rozvinuté vlohy uplatnil při ilegální práci s mládeží, při níž využíval metod skupinové i individuální práce. To dělal i v práci s ostatními lidmi, kteří za ním přicházeli. Vedl své svěřence k samostatnému kritickému uvažování, krajní angažovanosti a vědomému propojování víry a života. A to až do konkrétních podrobností při jednotlivých rozhovorech o osobnostních vlohách a schopnostech, nebo při vybízení k pomoci rozvojovým zemím, či blízkým přátelům ve skupině. Všechno, nebo nic, to bylo podstavou jeho působení. Jeho nároky byly vysoké, vyžadoval denní četbu a pravidelný režim v duchovním životě. Především však plné osobní nasazení pro Ježíše Krista. Kněžský rozměr jeho osobnosti byl charakteristický ekumenickou otevřeností, dokonce jakousi všeobecnou otevřeností ke všemu dobrému. Spojoval víru s nejrůznějšími odvětvími vědy i experimentálními směry, samozřejmě i s jednoduchými tématy praktického života. Otázka náboženské příslušnosti mu byla spíše otázkou autenticity vlastního života, pravdivosti a nasazení pro pravdu a lásku. Jeho promluvy nesou příznačný název „Promluvy k věřícím i nevěřícím“ a napsal jich asi 45 knih.

Souběžně s jeho pedagogickými a duchovními aktivitami, existovala vydavatelská činnost, jejímž prostřednictvím usiloval o to ukázat skutečnost v její rozmanitosti. A v této rozmanitosti učil lidi hledat hlubokou spojitost všeho se vším a především s životem, Bohem a člověkem, který vstupuje do vztahu s lidmi ve svém okolí. Jako vydavatel vypravil celkem na 400 knih v samizdatu (včetně objemných časopisů). Jednalo se o překlady cizojazyčných i domácích autorů. Přitom spolupracoval s velkým množstvím spolupracovníků doma i v zahraničí. Dalších asi 60 titulů vyšlo v jeho nakladatelství Signum Unitatis po roce 1989.

Po roce 1989 obnovil původní Akademický týden pořádaný P. Metodějem Habáněm. Nové Akademicé týdny jsou projevem jeho snahy o povznesení mravní úrovně i nízkého sebevědomí národa po komunistické okupaci. A to v rámci jeho učitelského i kněžského profilu. Jsou neseny všestrannou otevřeností, která se měla stát platformou pro sjednocení odlišných názorů a postojů. Tak se zdá, že za myšlenkou obnovy Akademických týdnů stojí zejména myšlenka sjednocení.


Životopis

Narodil se jako druhý syn rodičům Antonína Knitttla a Anny rozené Suchánkové 27. dubna 1922 ve Vrchovinách č. 69. V letech 1925 – 1933 navštěvoval obecnou školu ve Vrchovinách, po té vystudoval reálné gymnázium v Náchodě, kde zakončil maturitou v roce 1941. Následující roky strávil studiem němčiny a angličtiny na jazykové škole v Praze. V roce 1942 - 1943 učil tamtéž na učňovské škole. V letech 1943 - 1945 prošel totálním nasazením, pracoval pro firmu Deutsche Lufthansa v Babí u Náchoda. V té době si prodělal paratyfus.

Po válce studoval v letech 1945 – 1949 na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor čeština - filosofie. Obhájil závěrečnou práci o Masarykově pojetí ženy. V době studií je redaktorem časopisu Dopisy, který byl po roce 1948 zrušen (tehdy vyšlo už jen první číslo).

Spolu s bratrem vstoupil 12. června 1946 ve Wolkrově vile na Svatém Kopečku do třetího řádu sv. Dominika. Po studiích učil Jaroslav Knittl rok na střední škole v Ostravě I (1949 – 1950), pak se vrátil na novoměstsko a učil na střední škole v Novém Hrádku (1950 – 1953), v Novém Městě Krčíně (1953 –56) a Novém Městě nad Metují (1956 – 58). Byl znám jako vynikající pedagog. Ze školských služeb byl propuštěn roku 1958. V letech 1958 – 1963 pracoval jako pomocný dělník v Odbytovém Sdružení papírenského průmyslu v Novém Městě nad Metují (Ospap), 1963 – 68 jako skladník ve Východočeských konzervárnách Fruta v Novém Městě nad Metují.

Roku 1968 nastoupil na teologická studia na Cyrilometodějskou Teologickou fakultu v Litoměřicích, pro své předcházející vysokoškolské vzdělání rovnou do druhého ročníku. Studoval distanční formou, jeho formace v semináři byla zkrácená (poslední rok). Fakultu ukončil v roce 1972. Svěcen byl vzkládáním rukou kardinála Tomáška v pražské katedrále v červnu téhož roku. V královehradecké diecézi nedostal souhlas a místo v Ludgéřovicích u Ostravy odmítl kvůli nemocné matce, a snad i ze vzdoru vůči panujícímu režimu.

Od listopadu 1972 do dubna 1982 byl zaměstnán jako dělník ve Stavostroji v Novém Městě nad Metují.

Částečný souhlas dostal v roce 1978 pro péči o sestry dominikánky (kongregace blahoslavené Zdislavy) v Broumově. Pro rok 1983 mu byl tento souhlas odebrán a dostal jej opět v prosinci téhož roku. Působil od té doby jako výpomocný duchovní v děkanství Nové Město nad Metují při kostele v Krčíně, občas sloužil i v bývalém klášteře milosrdných bratří, nebo v děkanském kostele Nejsvětější Trojice na Husově náměstí. V prosinci 1988 mu byl státní souhlas opět odebrán. Od prosince 1989 opět kázal.

Od počátku svého kněžského působení se (tajně) věnoval individuálnímu duchovnímu vedení ve svém domku ve Vrchovinách, intenzivně se věnoval zejména duchovnímu vedení mládeže. V roce 1989 měl projev v Náchodě, České Skalici, Novém Městě nad Metují a v hradeckém rozhlase. V roce 1991 obnovil Akademické týdny v Novém Městě nad Metují. V témž roce (školní rok 1990/91) učil na gymnáziu v Náchodě češtinu a filosofii. Umřel na rakovinu 3. června 1994.


 

 
Powered by Bluecat